chmelik1 napsal:
REGI
JIŘÍ SCHAMS
Před několika málo dny jsme vstoupili do nového roku a již je zde opět 7. leden. Den, který mám nejen já, ale i mnoho dalších kamarádů již devět let spojen s odchodem našeho přítele, štábního praporčíka Jiřího Schamse. Opravdového hrdiny, kterému nikdo z těch, kdo ho znali, neřekl jinak než „Regi“.
To, že již Jirka s námi není, mi tehdy zatelefonoval můj dlouholetý přítel Pepa Turek, který Jirku znal z jejich společného působení v armádě a byl s ním v kontaktu až do úplného konce. Bohužel i Pepa sám následoval Regiho tam, odkud není návratu, hned v září následujícího roku. Zbylo tu po nich prázdné místo a oba, nejen mě, moc a moc chybí...
Jirka byl rodilý Pražák, což často a rád zdůrazňoval. Světlo světa spatřil 22. září 1972 a po maturitě na Gymnáziu Na Pražačce nastoupil v dubnu 1992 tehdy ještě povinnou základní vojenskou službu. Pro mnoho jeho vrstevníků byla cesta „do zeleného“ doslova noční můrou, ale pro Jirku ne. On se na vojnu doopravdy těšil. Všichni z jeho okolí dobře věděli, že měl k uniformám a zbraním vždy velice blízko a „maskáče“ tvořily již na střední škole pevný základ jeho šatníku.
Myslím, že nikoho z Jirkových blízkých nepřekvapilo, když nedlouho po návratu do civilního života začal uvažovat o vojenské kariéře. Nějakou dobu sice pracoval u pražské Městské policie a později u soukromé strážní a detektivní agentury, avšak táhlo ho to zpět do armády. A tak se stal v červenci 1997 vojákem z povolání a nedlouho poté odjel jako příslušník 6. mechanizovaného praporu na svou první misi (SFOR) na území bývalé Jugoslávie.
Jirkovým snem však vždy bylo působit u speciálních jednotek a tomu podřídil úplně všechno. V říjnu 1999 skutečně dosáhl svého a po náročném výběrovém řízení se stal příslušníkem prostějovské 6. speciální brigády (dnes 601. skupina speciálních sil). O tom, že se Jirka nikdy nebál žádných překážek, svědčí myslím i to, že při nástupu k prostějovskému útvaru sice ještě neuměl plavat, avšak zamakal na sobě a zanedlouho přidal ke své odbornosti „speciální průzkum“ i kvalifikaci vojenského potápěče.
Kromě služby u speciálních jednotek měl Jirka, jak jsem již zmínil, ještě jednu velkou lásku, a tou byla Praha a odloučení od ní nesl velice těžce. Když proto na podzim 2001 vznikl Útvar speciálních operací Vojenské policie, známější pod zkratkou SOG (Special Operations Group) a jemu se tím neočekávaně naskytla příležitost sloužit u speciální jednotky v hlavním městě republiky, ani na okamžik nezaváhal.
V letech 2003-2005 se Jirka zúčastnil čtyř zahraničních operací na území Kuvajtu a Iráku a v roce 2006 i mise KFOR v Kosovu. V říjnu 2007 odjel se svou jednotkou do Afghánistánu, kde s kamarády působili v jedné z nejnebezpečnějších provincií, a to v sestavě britského uskupení TFH (Task Force Hilmand). Tato mise se však Jirkovi bohužel stala osudnou.
V pondělí 17. března 2008 zaútočil v městečku Gerešk na hlídku, jejíž byl Jirka součástí, sebevražedný atentátník. Při mohutné explozi byl zabit Jirkův spolubojovník praporčík Milan Štěrba, dva dánští vojáci a čtyři Afghánci. Sám Jirka byl těžce zraněn. Jedna ze střepin, které ho zasáhly, pronikla do mozku, který těžce poškodila. I proto nebyly prognózy lékařů pozitivní a nedávaly Jirkovi velkou šanci na přežití.
Jenže to by nesmělo jít o Jirku. I v této situaci, kdy by to jiný člověk zabalil, opět dokázal, že je velký bojovník. Přestože zůstal upoután na invalidní vozík, rval se po následujících sedm let s nepřízní osudu, a to i za pomoci svého pověstného, někdy opravdu hodně, hodně černého humoru. Jenže život opravdu nebývá fér. Nad těžkou nemocí, která se náhle objevila, již Jirka nevyhrál.
Jirko, kamaráde, čest Tvé památce!